Tarponi českých vod.

Tarpon, je druh ryby, která se vyskyztuje v brakických vodách střední Ameriky a jejiho okolí. Je charakteristická svojí silou a bojovností a je vyhledávána sportovními rybáři za její sílu a akrobatícké výskoky. Co se týka stavby těla, je podobná našemu bolenovi, s tím rozdílem, že tarponi dorůstají velikosti přes jeden metr a váhy nad osmdesát kiligramů. Jejich tělo pokrývají stříbrné šupiny velké jako lidská dlaň, ploutve jsou černé a ocas s airodinamickou stavbou těla tvoří stroj na rychlé výpady v mangrovových porostech. Jejich nejsilnější zbraní je jejich kostěná tlama, která rozdrtí jakoukoliv potravu a dokáže se tak zbavit nepříjemného háčku i nástrahy rybáře.

Minulý rok jsem strávil týden lovem sumců na Hracholuské přehradě a měl jsem spoustu času pozorovat její vodní hladinu, chování a výskyt ryb. Každé ráno a večer lovili u břehu boleni se svými charakteristickými útoky do hejn malých rybiček. Pak se ale ukazovaly ryby, které sbírali z hladiny hmyz, který se zrovna líhnul. Muskařské vybavení jsem si nechal doma a tak mi nezbylo nic jiného, než sledovat ten kocert sbírajících ryb a přemýšlet co je to za ryby, které sbírají a pomalu vymýšlet plán na jejich ulovení. Tento plán jsem realizoval. Zrušil jsem letní dovolenou a přesunul jí na červen. Termín jsem vybral na konec měsíce, zamluvil chatku, poslal zálohu na pobyt a domluvil se se dvěma cizími kolegy, kteří chtěli chytat kapry a já se mohl věnovat prozkoumaváním a lovením atraktivnich ryb přehrady. Tento plán se během našeho příjezdu změnil v rychlý a nepochopitelný odjezd senilních kolegů za přítomnosti majitelů chaty.Ti byli náhlím a nepochopitelným chovaním seniláků tak překvapeni, že mi dlouho trvalo jim vysvětli celkový stav věci. Byla to tvrdá ale nezbytná zkušenosT, když si za parťáky vezmete lidi, které moc neznáte. Tímto odjezdem mi začala skutučná dovolená.

Po vybalení a uskladnění věcí jsem se vydal na průzkum revíru. Na Hracholusky jezdím přes patnáct let ale stále je neznám a je stále co objevovat. Rozhodl sem se pro zakrmení dvouch mist na kapříky-jedno blíž a jedno dál od chaty-kvůli počasí a ůlovkům  a také proto, že me přijedou podpořit moji nejlepší a nejspolihlivější rybářský kolegové-můj táta Jarda a náš pejsek Sam. Dva dny jsem krmil a pozoroval okolí i chytal ryby .Výsledky se dostávali hned po nahození udic na krmná místa. Cejni šli do tření a tak mezi prvními ůlovky byli plotice a kapříci okolo 35cm. Byl to hezký a příjemný začátek dovolené. Cejni byli ve tření a jejich příprava na rozmnožovací akt byl jako balzám na duši. Krásné je pozorovat půlmetrové cejny jak spolu soupeří o ty nejlepší místa ve vodní trávě. Konec kochání, bylo načase přehodnotit svoje plány.

Krmné místo, které bylo vzdálené dál od chaty si cejni oblíbili a tak bylo zbytečné zde dál krmit a chytat. Začal jsem toto místo přehazovat a chytat ve vetší hloubce abych eliminoval přejezdy cejnů. Při tomto lovu jsem měl větší výhled na okolí a všiml jsem si větších ryb, které proplouvali stále ve stejném koridoru a ve stejných intervalech sbírali hmyz z vodní hladiny. Teď možná přišla moje chvíle na muškařské vybavení. Nemeškal jsem ani minutu, nasedl do loďky a převesloval k chatě. Popadl jsem oběd a muškařskou výbavu, znova nasedl na červeného vodního oře, zařadil druhý rychlostní stupeň a vyrazil zpět do tabořistě v lesíku. Pro tento lov jsem zvolil trojkový, desetistopý muškařský prut se stejnou plovoucí šnůrou ale s velmi kvalitním navijákem opatřeným výbornou brzdou-tato volba byla správná a bylo načase to otestovat v praxi. Na konci šnůry jsem měl pozvolna ujímaný navazec s koncovým vlascem 0.12mm a jako mušku jsem použil moji oblíbenou a stále aktuální šedivou parašutku ve velikosti 16 bez zpětného protihrotu. Ryby, které jsem chtěl lovit byli odhadem kolem 40cm a tak jsem se rozhodl zatím lovit ze břehu. Připravil jsem si třímetrový plavačkový teleskopický podběrak, který by měl usnadnit vylovení ryb z vysokého břehu. První plané zkušební hody dopadly dobře a tak jsem začal vyčkávat na tu správnou chvílí ostrého nahození. Tato chvíle přišla v zápětí.

Pomalu se ke mě začala přibližovat sbírající ryba, nemeškal jsem a nahodil co nejpřesneji před ní. Po tichém dopadu mušky na hladinu se k ní ryba okamžitě rozjela a v mžiku mušku bez jekéhokoliv otáleni sebrala z hladiny a začala prchat do temných hlubin. Následoval okamžítý zásek a dobře seřízena brzda a jemné vybavení začali eliminovat výpady ryby. Metr po metru jsem začal rybu dostávat ke břehu a vracet metry šnůry zpět do navijáku. Ryba se už nebraní a je v podběráku-co bych si bez nej počal. Po změření a rozpoznání rybího druhu byl bolen 39cm puštěn zpět do svého vodního živlu.cNásleduje krátká pauza, abych rozdýchal adrenalin ve svém telě a už tu zas proplouvá větší bolen, odhadem kolem 60cm. Následuje další přesný hod, bolen zpozoroval mušku, bezproblému ji uchvacuje, následuje zásek a ryba nekopromisně trhá vlasec a ujíždí do hlubin. Muška na bezprotihrotu tak za nějaký čas sama vypadne .Dávám nový návazec s novou muškou a  po pulhodině čekaní přichází tlouštík kolem 30cm, je vyfocen a puštěn zpět. Pak přichází bolen 39cm ten je také vyfocen a puštěn, tím dnešní rybaření končí. Nakládam věci do lodi  a mířím k chatě na zaslouženou kávu a odpočinek. Musím protřídit věci ,které budu posílat domů a ktré nebudu potřebovat.  Chystám se na příjezd táty se Samunkou. Kluci přijíždí k večeru, následuje rychlá výměna věcí a rychlý plán. Krmit jednoblízké místo a muškařit.

Autor Pavel Fiala-Pokračování  Tarponi českých vod II.

Jako každý rok tak i letos jsme se s kamarádem Pavlem rozhodli navštívit rybářský revír řeku Křemelnou. Poslali jsme žádosti společně s kopií rybářského lístku na Správu národního parku Šumava a trpělivě čekali na odpověď. Do týdne přišla odpověď společně s platebními informacemi ohledně zaplacení povolenky. Žádali jsme o povolení k rybolovu na 1 týden, kdy po jejím zaplacení jsme již čekali, až nám přijdou povolenky do místa našeho bydliště. Nepodceňujeme přípravu na muškaření na řece Křemelné a vážeme si dopředu vzory úspěšných mušek.

Především navazujeme goldheady a několik druhů suchých mušek (rudořitky, olivové jepice, červené jepice, zkrátka všechny úspěšné vzory z minulého roku). Zhruba po 5 dnech nám přišlo povolení k rybolovu na řeku Křemelnou. S Pavlem jsme se rozhodli, že využijeme pouze dva dny v týdnu platnosti naší povolenky a to v pátek a v sobotu.

A je to tady, plní nadšením sedáme do auta a vyrážíme v pátek odpoledne na Šumavu, k řece Křemelné. Zhruba tři kilometry od obce Prášily parkujeme naše auto na místním parkovišti a vybalujeme muškařské náčiní. Navazujeme naše předem připravené nymfy na háčcích o velikosti č. 14 (černé goldheady) a ještě se domlouváme na technice lovu. Pavel zvolil stejně jako já francouzský návazec o síle koncového vlasce 0,12 mm pouze s jedním návazcem, jelikož na víc návazců se zde chytat nesmí. Ještě zamáčkneme protihroty na našich muškách a jde se k řece. Procházíme temným, hustým lesem a v dálce slyšíme šum peřejí této neskutečně krásné a divoké řeky. Po malé chvíli s Pavlem přicházíme k vodě a chvíli ji pozorujeme, hledáme kroužky na vodě nebo jakýkoliv pohyb ryb a oba se těšíme, až vytáhneme první rybu z této řeky.

Po několika hodech mi zabrala první ryba, krásně rostlý, zdravý a plný života se z peřejí vynořil lipan, nebyl nijak veliký, měřil 33 cm, ale jako první ryba mě velice potěšil. Na stejném místě jsem vytáhl ještě několik pstruhů obecných, ryby braly opravdu skvěle, téměř na každý druhý nához jsem vytáhl šumavského „ obecňáka „. Ryby zde není vůbec těžké najít, jsou zde všude, po celé šířce a délce toku i za každým kamenem. Byla to nádherná rybařina, zhruba během 3 hodin chytání jsme dohromady ulovili několik desítek pstruhů obecných a 3 lipany na úseku dlouhém jen několik desítek metrů. Pouze nezabral žádný pstruh přes 35 centimetrů, ale snad nějaký takový zabere další den. V páteční podvečer balíme rybářské náčiní a vyrážíme se ubytovat do nedalekého penzionu.

Druhý den ráno v 7 hodin vstáváme a připravujeme se na další den rybařiny. Auto parkujeme na stejném místě a vyrážíme opět vstříc zážitkům na řece Křemelné. Dohodli jsme se, že půjdeme o kus níže po proudu, kde bychom mohli narazit na nějakého urostlého pstruha potočního. Jdeme několik kilometrů, kdy přicházíme na písčitý břeh řeky. Zde vidíme v písku stopy od tajemné a plaché šelmy Šumavy Ryse, který zde byl i s  jedním kotětem. To je důvod toho, proč se na tuto řeku vracíme tak rádi, je tady absolutní klid, kde není lehké potkat „ živáčka “, kromě rybářské stráže. Tato hlídá řeku Křemelnou celý den a celou noc. Po několika minutách přicházíme k místu, kde se peřeje odráží od balvanů uprostřed řeky. Za těmito místy se tvoří hluboké tzv. „vracáky“, kde čekáme větší ryby. Opatrně zabrodíme a nahazujeme naše mušky. I zde jsou ryby při chuti, taháme jednoho pstruha obecného za druhým, ale žádný kolem 40 cm. Po několika hodinách chytání jsme již unavení a chystáme se zpět k našemu vozidlu.

Dopisujeme naši úspěšnost do tabulky monitoringu rybí obsádky, která je součástí každé povolenky ( povinnost zapisovat každou ulovenou rybu ) a zjistili jsme, že jsme zde nachytali celkem 91 ks pstruha obecného a 4 lipany a to za zhruba 3 hodiny chytání v pátek a 5 hodin chytání v sobotu. Pouze nás mrzí, že jsme nevytáhli nějakého toho 40 – ti centimetrového pstruha obecného, ale i tak to byli další naše úspěšné a krásné chvíle strávené na tomto revíru. S Pavlem se těšíme na další návštěvu tohoto revíru a zkusíme „ pokořit “ nějakého místního a urostlého „obecňáka“.

Celá naše výprava byla nepříliš pečlivě zdokumentována fotografiemi, proto se omlouvám za některé nezaostřené fotografie z tohoto šumavského a člověkem nedotknutelného prostředí. S pozdravem Jan Kaňák.

Je to tady, blíží se zahájení pstruhové sezóny roku 2011. Na tento den čeká snad úplně každý pstruhař plný nadšením a představ, spojené s trávením chvil letošního roku na svém oblíbeném revíru. Pečlivě si doma připravuji svoje muškařské náčiní, dovazuji zbytek mušek, úspěšných z předchozí rybářské sezóny.

V podvečer, v den před zahájením pstruhové sezóny, kontaktuji dva své muškařské kolegy a kamarády a společně se domlouváme na místo, kde zahájíme naši novou pstruhovou sezónu roku 2011. Pro letošní rok jsme si vybrali pstruhový revír Otavu 7 pod městem Sušice. Zvolili jsme si toto místo jako úspěšné a strategické pro naše náčiní a techniku lovu. Je to tady, náš den „ D " nastal, vstávám v sedm hodin ráno a čekám na příjezd muškařských kolegů. Ještě připravím svačinu a vyrážím před vchod čekat na Pavla s Tomášem.

Po jejich příjezdu se společně pozdravíme a vyrážíme vstříc našim novým zážitkům v tomto roce. Přijíždíme na naše předem vytipované místo a vybalujeme muškařské náčiní. Já jsem si pro tento den a na tuto řeku zvolil francouzský návazec o délce 5 metrů, zakončený vlascem o síle 0,12 mm. Jako obvykle budu chytat na dva návazce. Koncovou mušku jsem zvolil hnědo – černou larvu pošvatky s černým hřbítkem o velikosti háčku č. 12. Přívěsnou mušku jsem zvolil úspěšného „ otavského ", černého goldheada o velikosti háčku č. 14. Tato kombinace byla již hodně krát úspěšná především na jaře. Navázáno máme a vyrážíme k řece Otavě, jedné z nejkrásnějších řek západní Šumavy.

Na tomto místě střídá rychlý a silný proud dlouhé, klidné a hluboké tůně, ve kterých čekáme hejna urostlých otavských lipanů. Po několika minutách a planých náhozech zasekávám svojí první letošní rybu, je to krásně zbarvený 30 centimetrový lipan, zabral na přívěsného černého goldheada. Je to zvláštní, jak jsou ryby na této řece na jaře zbarveni, jsou to krásně tmavé ryby s výraznými barevnými vzory. Kdo již nějakého takového ulovil, ví o čem mluvím. Ryby jsou dnes opravdu při chuti, zhruba za hodinu jsme nachytali kolem 20 lipanů. Nebyly to obrovské ryby, většinou měřily kolem 30 centimetrů, ale každý souboj s „ otavským " lipanem je nenahraditelný zážitek. Škoda jen, že jsme zde na tomto místě nechytili tečkovaného krasavce - pstruha potočního. Mockrát se mi nestalo, že bych sám nebo ještě s někým narazil na takové „ velké " hejno lipanů jako zde. Lipani čekali na potravu u dna koryta řeky, kde se proud pomalu mění v jednu z tůní na tomto úseku řeky. Zabrala mi zde i opravdu urostlá ryba, avšak po pár vteřinách zdolávání zmizela v hluboké tůni i s moji koncovou muškou. Tipuji, že to byl jeden z místních, mazaných, větších pstruhů obecných, protože jsem přišel o koncovou pošvatku, ale přesně to nevím. Po nějaké chvíli prochytávání našeho prvního stanoviště lovu jsme se rozhodli popojet níže po proudu, pod obec Žichovice na Otavu 6, kde bychom mohli narazit na slušné pstruhy obecné a pstruhy duhové.

Sbalili jsme náčiní a vyrazili na místo. Hned při příjezdu potkáváme dva vláčkaře, tito s kleslým pohledem ve tváři na naši otázku, zda „ berou " pouze odvětili, ať se otočíme a jdeme chytat jinam, ryby zde nejsou, protože kormoráni dali tomuto úseku nafrak. Řekli jsme si, že když už jsme tady, tak to vyzkoušíme a slova kolegů rybářů jsme nebrali vážně. Vybalili jsme naše náčiní a zabrodili pár metrů nad silničním mostem. S opatrností prochytáváme snad každý centimetr řeky, ale bez úspěchu. Říkám si, že měli kolegové vláčkaři asi pravdu, jeví se to zde jako zcela prázdný úsek – bez ryb. Měníme mušky za různě barevné kombinace, prochytáváme dále, ale bez sebemenší známky záběru. Sejdeme níže po proudu k místnímu jezu, s nadějí, že tady toto místo bude dobré a že se nám povede konečně něco ulovit. Po pár náhozech Tomáš volá: „ Honem, rychle nachystej podběrák, mam na prutě pěknou rybu ". A opravdu, povedl se mu pěkný pstruh duhový o délce bezmála 40 centimetrů. Rychle rybu vyfotit a pouštíme ji zpět do řeky. Ještě jsme zde pod tímto jezem ulovili několik dorostenců pstruha potočního a dva mírové lipany. Blíží se čas oběda, jsme již částečně vyčerpáni z napětí a lovu na této řece a rozhodli jsme se, že pojedeme domů. Při odjezdu od vody si říkáme, že letošní zahájení se velice vydařilo a že se v brzké době opět vrátíme vstříc rybářským zážitkům na řece Otavě.

Pro rybářské potřeby MILAN- Kanis

Minulý rok koncem června jsem se rozhodl navštívit jednu z nejkrásnějších šumavských vod, řeku Křemelnou. Na tuto ne příšil velkou řeku jezdím již druhým rokem. Rybí obsádka je zde hojná, jen lovené ryby nejsou příliš velké. Většinou se zde chytají nádherně zbarvení pstruzi obecní potoční a lipani podhorní mezi 15 - 35 centimetry.

Velikost těchto ryb je způsobena tím, že voda z této řeky teče z šumavských rašelinišť a díky svojí kyselosti není příliš výživná. Samozřejmě se ve spodní části této řeky vyskytují i větší ryby, ale ulovit nějakou takovou je otázka velikého štěstí, volba správné mušky a hlavně opatrnosti u vody. Tato úžasná řeka se po několika kilometrech stéká s řekou Vydrou v Čeňkově Pile, kde společně vytvoří rybářský pstruhový revír Otavu 8 A. Na řeku Křemelnou vydává povolení k lovu ryb SNP Šumava, kdy počet celoročních povolenek je omezen na určité množství. Vydávají se také týdenní povolení k lovu ryb a na tyto pokud vím omezení není. Já osobně si vždy beru povolenku týdenní. Vždy se může lovit pouze 3 dny v týdnu.

Na Křemelné jso také časté kontroly rybářů, mě osobně zde kontrolovali několikrát a po delší rozmluvě s jedním z kontrolorů jsem se dozvěděl, že rybářská stráž vykonávající právo na této řece zde střeží ve dne i v noci každý den, což si myslím že je správné. Celoročně jsou zde hájeni pstruh obecný potoční a lipan podhorní což znamená, že se zde loví způsobem "chyť a pusť". Na této řece je nejlepším způsobem lovu lov na suchou mušku.

Univerzální vzory jsou zde rudořitky, šedí chrostíci a téměř všechny druhy jepic uvázané na háčcích velikosti č. 14 a 16, které musejí být bez protihrotu, je to také jedno z pravidel pro vydání povolení k lovu ryb. Abych určil, kde ryby úspěšně hledat, tak dle mého názoru je to určitě v místech, kde řeka protéká vedle nebo skrze louku, méně ryb je v místech, kde Křemelná protéká lesem. Doporučuji každému zkusit si zde zarybařit, je to velká zkušenost, díky které jsem se více zdokonalil v technice lovu a vázání mušek.

Pro rybářské potřeby Milan -Jan Kaňák

Zima je dlouhá a krutá pro každého rybáře,ale pro muškaře,který si váže svoje nástrahy to neplatí. Podzim je ve znamení suché mušky a sháněni materiálů na dlouhé zimní večery. Na podzim je nejlépe navštívit kamarády, babičky a známé na vesnicích, proběhnout dvorek, oškubat drůbež, vodní ptactva nevyjímaje, prohlídnout kůlny kde můžou být pověšené kůže z králíků, které se budou hodit na zonkry, pořípadě na dabing.Není na škodu vyrazit s myslivci na hon bažantů a kachen. Na těchto honech se můžeme krásně projít i zdarma přijít k peří, materiálu, který upotřebíme jak na suché tak na mokré mušky .Ale to jsem zas odbočil. Minulý rok byl vcelku klidný ale i bohatý na příchod nových členů muškařského sportu do našich řad. Některé členy zajímali jen techniky lovu a někteří se chtěli hlouběji ponořit do muškařského sportu.

Muškaření není jen o návštěvách rybářských revírů a lovu na mušku ale je také o tom sejít se s přáteli, posedět u dobrého jídla a pití, popovídat si o společném koníčku, vymyslet plán na novou sezonu ,nové vzory nástrah ale hlavně užít si krásný a plnohodnotný den. A tak jsme se po krátké domluvě dohodli na uspořádání prvního vázacího dne muškařského klubu. Vzhledem k početnosti účastníků a ke kvalitě probíhající akce jsme zvolili neformální místo a můj vázací koutek se jevil jako nejlepší řešení.

Začali jsme pomalu ale prakticky rozebírat druhy použitých materiálů, až po velikosti nástrah. Za celý den vázaní jsme navázali přes 30 druhů mušek od suchých až po strýmry na štiky. celá atmosféra se nesla v přátelské náladě a tak jsem mohl ukázat pár triků, které jsem se za těch několik let vázání naučil a které mě dostali do popředí klubu.Myšlenkou celé konané akce je vysvětlit členům základy vázání umělých mušek až po vyvarování se chyb při tvorbě uměleckých děl.

Každý muškař a vazač má samozřejmě svojí cestu i svůj styl vázání. Ale i ten nejlepší potřebuje poradit a nejlépe je to vyřešit společně, víc hlav= víc názorů.Takovéto akce chceme pořádat pro širokou veřejnost ale vzhledem k našemu pracovnímu vytížení a náročnosti celé akce , nebudou tyto vázací dny tak časté ale zato obsahově překypující. Chceme vázaní i samotný lov s muškařskou výbavou posunou o laťku výše než jiné rybolovné techniky a poukázat na to, že v dnešní uchvátané době se dá chytit jakákoliv ryba, ať malá nebo velká, navázat realistické vzory mušek a hlavně vracet úlovky zpět do rodného prostředí, pozorovat jak roste jejich počet a jejich váha i délka. Myšlenka na konec Uklízejte po sobě odpadky,nikdy nevíte kdy do nich sami spadnete a zraníte se. PETRŮV ZDAR.

Pavel Fiala.

Lov na mušku se za posledních pár let vyvinul v celkem dostupný a etický lov všech druhů ryb. Je to sportovní odvětví, kde se příznivci tohoto sportu setkávají u vody a i mimo ní na různých kulturních sešlostí a prezentacích, jak v rybolovné technice, tak vázáni nových druhů nástrah na různé druhy našich dravých i nedravých ryb. A tak jsem se po dlouhém rozhodování rozhodl zakoupit sedmičkový muškařský prut se kterým jsem chtěl lovit s většími muškami-strýmry-na našich stojatých vodách. Mojí cílenou rybou byl okoun, štika a vetší pstruh duhový. Voda byla jasná jak řeka tak Hracholuská přehrada. Obě tyto vody dobře znám a tak jsem se začal zaobírat volbou nástrah a hloubky, ve které se ryby vyskytují a ve kterých budu svoje nástrahy vodit. Volba šnůry padla na plovoucí a potápivou. Tyto dvě šnůry jsem ještě zkombinoval na plovoucí s potápivým koncem. Tento typ  často používám na přehradě při lovu okounu (ale to jsem hodně odbočil, lov okounů je námět na další článek) a tak se zaměříme na lov štiky v našich vodách. Při tomto rybolovu jsem se rozhodl použit potápivou šňůru, ale ta se po několika hodech začala jevit jako špatná volba a tak jsem nelenil a vyměnil ji za plovoucí se silným vlascem na konci, který měl eliminovat překousnutí nástrahy predátorem. Prut jsem měl připraven a tak jsem se zaměřil na nástrahy. Po hledání na internetu a ve svých dokumentech, jsem se rozhodl pro zonkerové nástrahy. Jejich výroba není složitá a pří rybolovu v zarostlých místech, kde štika tráví spoustu času lovem rybiček, není až tak drahá. Výrobu těchto nástrah bych ukázal v připravovaném videu pro milovníky muškařiny a vazačů mušek a tak se konečně dostaneme k samotnému dni D a hodině H. Lovecký den padl na sobotu a tak již za tmy jdeme vstříc novým rybářským dobrodružstvím. Po příchodu na vytypované místo začíná rituál v přípravě prutů, nástrah, místa a zapsáni docházky. Začínáme s lovem na rybičku a již po ulovení dvou kudliček měním vybavení za mušák a jdu se projít. Asi po hodině marného házení jsem narazil na zarostlou mělčinu, kterou jsem začal systematicky prochytávat. Po chvíli jsem si všiml, že se mi před nástrahou rozprchávají malé rybičky. Na to že byl listopad, mě tato situace utvrdila v tom, že tady bude někde dravec. Shodou okolnosti tuto místo provláčel rybař, který ho opustil bez úlovku. Dopil jsem čaj a rozhodl se vytrvat na místě. Po chvíli začala vytrvalost přinášet ovoce. Po jemném klepnuti do prutu, jsem přisekl a zjistil, že na druhém konci udice je pěkná ryba. Dravec začal dělat výpady a tancovat po hladině. Byla tady první štika na strýmra. Měřila jen 43cm, ale mě potešila natolik, že jsem navázal hodně nástrah a teď čekám na vhodnou příležitost je vyzkoušet. Rybu jsem opatrně vyháčkovalýhoda bezprotihrotových háčků a pustil jí do svého rodného živlu.

Pavel Fiala.

Jarní vycházka s mušákem.

Jednoho zamračeného studeného rána, jsme se mi tři kamarádi sešli u naší známé řeky Uhlavy. Jak asi mohlo vypadat počasí? Pršelo jak blázen a byla pěkná zima, která nás ale nezastavila od toho  navléct si neoprény a vydat se směrem k naší milované říčce. Po pečlivé prohlídce toku, jsme si rozdělili úseky a vydali jsme se rybařit. Pstruží mládež byla při chuti a tak jsme na první náhozy měli hned záběry. Po dvouch hodinách ve studené vodě a vytahováni podměrečných pstruhú, jsem se rozhodl o změnu místa. Do oka mi padl krásný, ale velice proudný jez. Pomalu s největší opatrností jsem začal prochytávat spodní usek jezu. Jelikož jsem změnil místo a tím i hloubku řeky,z měnil jsem i nástrahu. Místo oblíbeného goldhedu chrostika velikost 10  jsem nasadil hodně zatíženou larvu jepice v hnědé barvě o velikosti 8. Tuto nástrahu jsem si navázal sám a tak jsem si ji chtěl také sám otestovat. Na druhý nához se mi signalizátor zastavil a já lehoulince přisekl. Na konci jemné udice jsem v okamžiku ucítil rybu, ale po krátkém ale překrásném souboji jsem zdolal nádherného lipana s překrásným praporem. Po vyháčkování jsem rybu šetrně vypustil do svého rodného živlu. Od kolegů, teří mě začali místo svého chytaní sledovat, jsem obdržel zběžné gratulace. Strašně mě lákala hlubší část jezu a tak po protestech kolegů jsem zabrodil více do hlubších vod s vidinou větších ryb. Po deseti minutách neúspěšného prochytávání  jsem dostal šest záběrů. Na čtvrtý pokus jsem lehoulince přisekl a ucítil nekompromisní tah velké ale zkušené ryby, která mi v nejbližších chvílích způsobila mnoho horkých chvil. Po několika výpadech proti proudu, se ryba vydala po proudu a ted začal skutečný boj. Po šesti výpadech jsem pstruha konečně přemohl do svého podběráku. Rybu jsme odfotili a úlovek si vzal kolega k večeři. A tak po krásnem dopoledni, jsmeTo šli oslavit do blízké hospůdky.

Autor: Pavel Fiala