Je to tady, blíží se zahájení pstruhové sezóny roku 2011. Na tento den čeká snad úplně každý pstruhař plný nadšením a představ, spojené s trávením chvil letošního roku na svém oblíbeném revíru. Pečlivě si doma připravuji svoje muškařské náčiní, dovazuji zbytek mušek, úspěšných z předchozí rybářské sezóny.

V podvečer, v den před zahájením pstruhové sezóny, kontaktuji dva své muškařské kolegy a kamarády a společně se domlouváme na místo, kde zahájíme naši novou pstruhovou sezónu roku 2011. Pro letošní rok jsme si vybrali pstruhový revír Otavu 7 pod městem Sušice. Zvolili jsme si toto místo jako úspěšné a strategické pro naše náčiní a techniku lovu. Je to tady, náš den „ D " nastal, vstávám v sedm hodin ráno a čekám na příjezd muškařských kolegů. Ještě připravím svačinu a vyrážím před vchod čekat na Pavla s Tomášem.

Po jejich příjezdu se společně pozdravíme a vyrážíme vstříc našim novým zážitkům v tomto roce. Přijíždíme na naše předem vytipované místo a vybalujeme muškařské náčiní. Já jsem si pro tento den a na tuto řeku zvolil francouzský návazec o délce 5 metrů, zakončený vlascem o síle 0,12 mm. Jako obvykle budu chytat na dva návazce. Koncovou mušku jsem zvolil hnědo – černou larvu pošvatky s černým hřbítkem o velikosti háčku č. 12. Přívěsnou mušku jsem zvolil úspěšného „ otavského ", černého goldheada o velikosti háčku č. 14. Tato kombinace byla již hodně krát úspěšná především na jaře. Navázáno máme a vyrážíme k řece Otavě, jedné z nejkrásnějších řek západní Šumavy.

Na tomto místě střídá rychlý a silný proud dlouhé, klidné a hluboké tůně, ve kterých čekáme hejna urostlých otavských lipanů. Po několika minutách a planých náhozech zasekávám svojí první letošní rybu, je to krásně zbarvený 30 centimetrový lipan, zabral na přívěsného černého goldheada. Je to zvláštní, jak jsou ryby na této řece na jaře zbarveni, jsou to krásně tmavé ryby s výraznými barevnými vzory. Kdo již nějakého takového ulovil, ví o čem mluvím. Ryby jsou dnes opravdu při chuti, zhruba za hodinu jsme nachytali kolem 20 lipanů. Nebyly to obrovské ryby, většinou měřily kolem 30 centimetrů, ale každý souboj s „ otavským " lipanem je nenahraditelný zážitek. Škoda jen, že jsme zde na tomto místě nechytili tečkovaného krasavce - pstruha potočního. Mockrát se mi nestalo, že bych sám nebo ještě s někým narazil na takové „ velké " hejno lipanů jako zde. Lipani čekali na potravu u dna koryta řeky, kde se proud pomalu mění v jednu z tůní na tomto úseku řeky. Zabrala mi zde i opravdu urostlá ryba, avšak po pár vteřinách zdolávání zmizela v hluboké tůni i s moji koncovou muškou. Tipuji, že to byl jeden z místních, mazaných, větších pstruhů obecných, protože jsem přišel o koncovou pošvatku, ale přesně to nevím. Po nějaké chvíli prochytávání našeho prvního stanoviště lovu jsme se rozhodli popojet níže po proudu, pod obec Žichovice na Otavu 6, kde bychom mohli narazit na slušné pstruhy obecné a pstruhy duhové.

Sbalili jsme náčiní a vyrazili na místo. Hned při příjezdu potkáváme dva vláčkaře, tito s kleslým pohledem ve tváři na naši otázku, zda „ berou " pouze odvětili, ať se otočíme a jdeme chytat jinam, ryby zde nejsou, protože kormoráni dali tomuto úseku nafrak. Řekli jsme si, že když už jsme tady, tak to vyzkoušíme a slova kolegů rybářů jsme nebrali vážně. Vybalili jsme naše náčiní a zabrodili pár metrů nad silničním mostem. S opatrností prochytáváme snad každý centimetr řeky, ale bez úspěchu. Říkám si, že měli kolegové vláčkaři asi pravdu, jeví se to zde jako zcela prázdný úsek – bez ryb. Měníme mušky za různě barevné kombinace, prochytáváme dále, ale bez sebemenší známky záběru. Sejdeme níže po proudu k místnímu jezu, s nadějí, že tady toto místo bude dobré a že se nám povede konečně něco ulovit. Po pár náhozech Tomáš volá: „ Honem, rychle nachystej podběrák, mam na prutě pěknou rybu ". A opravdu, povedl se mu pěkný pstruh duhový o délce bezmála 40 centimetrů. Rychle rybu vyfotit a pouštíme ji zpět do řeky. Ještě jsme zde pod tímto jezem ulovili několik dorostenců pstruha potočního a dva mírové lipany. Blíží se čas oběda, jsme již částečně vyčerpáni z napětí a lovu na této řece a rozhodli jsme se, že pojedeme domů. Při odjezdu od vody si říkáme, že letošní zahájení se velice vydařilo a že se v brzké době opět vrátíme vstříc rybářským zážitkům na řece Otavě.

Pro rybářské potřeby MILAN- Kanis

Zima je dlouhá a krutá pro každého rybáře,ale pro muškaře,který si váže svoje nástrahy to neplatí. Podzim je ve znamení suché mušky a sháněni materiálů na dlouhé zimní večery. Na podzim je nejlépe navštívit kamarády, babičky a známé na vesnicích, proběhnout dvorek, oškubat drůbež, vodní ptactva nevyjímaje, prohlídnout kůlny kde můžou být pověšené kůže z králíků, které se budou hodit na zonkry, pořípadě na dabing.Není na škodu vyrazit s myslivci na hon bažantů a kachen. Na těchto honech se můžeme krásně projít i zdarma přijít k peří, materiálu, který upotřebíme jak na suché tak na mokré mušky .Ale to jsem zas odbočil. Minulý rok byl vcelku klidný ale i bohatý na příchod nových členů muškařského sportu do našich řad. Některé členy zajímali jen techniky lovu a někteří se chtěli hlouběji ponořit do muškařského sportu.

Muškaření není jen o návštěvách rybářských revírů a lovu na mušku ale je také o tom sejít se s přáteli, posedět u dobrého jídla a pití, popovídat si o společném koníčku, vymyslet plán na novou sezonu ,nové vzory nástrah ale hlavně užít si krásný a plnohodnotný den. A tak jsme se po krátké domluvě dohodli na uspořádání prvního vázacího dne muškařského klubu. Vzhledem k početnosti účastníků a ke kvalitě probíhající akce jsme zvolili neformální místo a můj vázací koutek se jevil jako nejlepší řešení.

Začali jsme pomalu ale prakticky rozebírat druhy použitých materiálů, až po velikosti nástrah. Za celý den vázaní jsme navázali přes 30 druhů mušek od suchých až po strýmry na štiky. celá atmosféra se nesla v přátelské náladě a tak jsem mohl ukázat pár triků, které jsem se za těch několik let vázání naučil a které mě dostali do popředí klubu.Myšlenkou celé konané akce je vysvětlit členům základy vázání umělých mušek až po vyvarování se chyb při tvorbě uměleckých děl.

Každý muškař a vazač má samozřejmě svojí cestu i svůj styl vázání. Ale i ten nejlepší potřebuje poradit a nejlépe je to vyřešit společně, víc hlav= víc názorů.Takovéto akce chceme pořádat pro širokou veřejnost ale vzhledem k našemu pracovnímu vytížení a náročnosti celé akce , nebudou tyto vázací dny tak časté ale zato obsahově překypující. Chceme vázaní i samotný lov s muškařskou výbavou posunou o laťku výše než jiné rybolovné techniky a poukázat na to, že v dnešní uchvátané době se dá chytit jakákoliv ryba, ať malá nebo velká, navázat realistické vzory mušek a hlavně vracet úlovky zpět do rodného prostředí, pozorovat jak roste jejich počet a jejich váha i délka. Myšlenka na konec Uklízejte po sobě odpadky,nikdy nevíte kdy do nich sami spadnete a zraníte se. PETRŮV ZDAR.

Pavel Fiala.